Andaman's 2010
140. den - 6. 12. 2010 - Buch! Co to bylo za ránu? To byl kámen, spadl mi ze srdce aneb vítejte na Andamanech
Do Port Blairu připlouváme až kolem půl jedenácté večer..jsme šťastný, že tuto loď opouštíme. Místo 60h jsme tam strávili báječných 72..nezapomenutelný zážitek..Uff je to za námi. V přístavu žádní policajti nestojí jak nám bylo přislíbeno od posádky lodi a i přesto, že mám veškeré údaje o té mladé osobě se sexuálními choutky..jsme natolik vyčerpaní, že se nám to nechce řešit a klukovi na uvědomění snad stačil výprask a strach z policajtů. Doufám.
James se na lodi seznámil s chlápkem z Punjabi, který mu nabídl ubytování zdarma v chrámu. James zve i nás..samozřejme to berem..Lee s Barbarou z lodě obvolávali hoteli a vše bylo již booklý či nehorázně přemrštěný..oni devizáci budou spát v luxus hotelu za neuvěřitelných 7000INR..nechápeme. Zápis na imigračním nás zdržuje, nedočkavý typan nás popohání. Pohodář James ho uklidňuje ať nehoří, že pokud pospíchá by neměl žít v Indii, ale někde v Evropě. Téměř po půl hodině nás imigrační příslušníci propouští a my následujeme šťastného průvodce a hostitele pro dnešní noc. Proplejtáme se mezi lidmi a auty až dojdeme k velkému pikapu kde již sedí X nedočkavých lidí. Poznávám spolucestující z lodi. Omlouváme se..naskakujeme na korbu a konečně se vezeme. Po cestě vyhazujeme pasažéry do hotelů. Ocitáme se za městem, jsme poblíž letiště. Naši hostitelé pro nás kupují i večeři..wow jak se těšíme na ten Dal s rýží..jenže hned po příchodu do templu uši igelitky nevydržely a šup všech pět mističek s dalem vypadly a ten skvělý obsah se vylil na podlahu..všichni na to civíme s vykulenýma očima a nevěřícně zařveme NOOO ! Naše smutné pohledy se střetnou, ale těšíme se pohostit kručící žaludky aspoň soustem rýže.
Po těch 4 dnech hladovění to byla krásná vize se najíst...no ale opravdu se vše do poslední kapky vylilo a tak jsme dlabali opět suchou rýži v kroužku sedící na koberci. Servíroval se pickle, abychom to měli alespoň trochu ochucený a curd s cukrem..Usínáme kolem jedné a brzo ráno nás hostitelé budí, příjdou lidi se modlit.. kompletně zeštípaný kolem 6té opouštíme chrám. Městským busem se přesunujeme do centra. Juppíí lidi, já jsem na pevnině! Stojím pevně nohama na zemi a přesto se to se mnou furt nějak houpe.. ????
Opět v přístavu, checkujeme možnosti přesunu na menší ostrůvky. A sakra loď na Neil, který jsme chtěli navštívit prvořadě..jede jen jednou denně a to v půl 7mý což už jme prošvihli. Koketujeme ještě s možností zůstat na hlavním ostrově a projet to nejdřív tady, ale nakonec se rozhodneme připojit se k Jamsovi, který jede na Havelok. Ostrov nejvíce populární pro turisty, z čehož máme celkem obavy. Loď odplouvá až ve dvě hodiny, jenže vystát si frontu na lístky zabralo téměř polovinu času a zbytek trávíme obchůzkou po městě. Nákup šnorchlovací výzbroje, návštěva internetu a nadlábnutí vyplnilo tu druhou polovinu čekání. S naším Shakespearem se seznamuje blíže – je to crazy osoba, která nám absolutně sedí.
Nee, už jsme opět na moří..
po dvou hodinách přistáváme na Havelocku, kde se o nás taxikáři slovně perou. Necháme se odvézt za pouhopouhých 10rupek do nejlevnějšího resortu, který sčítá šedesát chatek..a ještě k tomu face2face..hrůza takový bydlení bych očekávala někde ve španělském letovisku. No už jsme tady - zůstáváme..bohužel 5 dní..protože téměř neustále prší, nechceme se přesouvat za deště a hlavně ještě furt nejsme rozhodlí kam zamířit prvně. Jeden den vysvitlo slunko a tak si půjčujeme scooter, abychom si uděli tour de Havelok, který měří cca 30km. Navštívíme populární pláž číslo 7. Za ní se skrývá krásná laguna, kde před pár lety byla americká turistka napadena krokodýlem. Proto tam dnes sedí policajt a hlídá, aby se nikdo v této oblasti nekoupal…jako kdyby to zvíře nemohlo doplavat o pár set metrů dál, kde již tento zákaz není a koupou se tam desítky lidí.. Já osobně jsem byla taky pokáklá, protože story o mořských krokodýlech panují všude po ostrově a v několika různých verzí.