COSTA RICA 2009
Blesková Costa Rica
Opouštíme celnici Nicaragui a jdeme asi kilometr na celnici Costa Ricy. Po cestě nás vítá cedule tohoto státu.
Těšíme se, protože o Costa Rice se říká, že je to středoamerické Švýcarsko. Víme, že to tu je drahé, ale očekáváme, že i služby budou na vyšší úrovni, než jsme doposud zažili. Naše dovolená bere však rychlý spád a tak se tu nebudem nějak zdržovat a rychle jí projedem, abychom si mnohem více užili levnější Panamu.
Na zdejší celnici je spousta lidí a tak si stoupáme do fronty a musíme zase čekat. Odbavení jde rychle, dostáváme razítko a spěcháme si koupit lístek na bus do města Caňas. Čekáme na příjezd busu a v tom se s námi dá do řeči nějaký Američan. Kam jedete? Já vás mohu odvést, mám tu auto. Jdeme zkusit vrátit lístky, leč marně. Ok…pojedeme autobusem.
Frčíme busem a začíná pěkně lejt. Vystupujeme v Caňasu, leje neuvěřitelným způsobem. Čekáme pod přístřeškem až ten déšť trochu poleví a jdeme shánět nějaký hostel. Bingo, kousek odtud je hotel. Pán majitel mi oznámí, že za pokoj chce 35 dolarů…uff, ty si blázen kluku. Dám ti 25 a budem spokojený všichni. Čekal jsem, že se bude cukat, ale okamžitě kývnul. Vrátila se mi teplota a tak zůstávám na pokoji, zatímco Květka šla povečeřet.
Ráno se budíme a jak jinak než že první co musíme udělat, je navštívit místní bankovní úřad. Po cestě si prohlížíme místní mozajkový kostelík.
Šeky vyměněné a můžeme pokračovat v cestě za naším předem vyhlédnutým vulkánem Arenal. Jedeme do městečka La Fortuna, ležící přímo pod tímto krasavcem. Dnes se to počasí střídá, chvíli je slunko, pak se to zas zatáhne. My jen doufáme, že nám počasí bude přát. Přijíždíme k jezeru Arenal, který musíme celý objet abychom dorazili do našeho městečka.
Zdejší příroda a i jezero jsou překrásné. V tom konečně zahlédneme náš vulkán. ÓÓ jak si nádherný. Je to poprvé a naposled co ho můžeme vidět v celé jeho kráse.
Jsme v La Fortuně a jdeme se ubytovat. Pokojík celkem ujde. Pán domácí nás okamžitě láká již dnešní večer na tůru na vulkán, pozorovat tekoucí lávu. Jsem však opět unavený a s teplotou po tom transportu a tak mu odvětíme, ne děkujeme, zítra si to ale nenecháme ujít.
Druhý den se jen tak procházíme městem a lelkujem.
Vracíme se na hostel a seznamujeme se s klukem, který obývá stan na zahradě. Je z Argentiny a mluví pouze španělsky, ale mi tento jazyk přeci jenom už trochu ovládáme, a tak zjišťujeme, že se tento hoch jednoho dne rozhodl, že dojede do USA. Ptám se ho,..a jak dlouho už si na cestě?..letos to je 9 let. Cože?..fíha, tak to je pecka. Živí se tím, že vyrábí jewerly. Květuška s ním tráví celé odpoledne a když jí dojdou její španělská slovíčka, použije ruce, nohy, , ale rozumí si. Pak se mi chlubí, že jí kluk dal hezký korálek. Je to plod z nějakého stromu z Brazílie. Do La Fortuny přichází večer a my se vydáváme do deštného pralesa pozorovat vulkán a jeho tekoucí lávu. Jsme trochu skeptičtí, protože je zataženo a mraky jsou velmi nízko, vždyť taky dnes celý den pršelo.
Nikdo vám předem neřekne zda něco uvidíte nebo ne. Procházíme pralesem a pán nám ukazuje různé zvířátka. Musím jít pomalu, stále nestačím s dechem, ale je to mnohem lepší. Přicházíme k nějakému sezení. Usedáme a znuděně čekáme.
Po 30ti minutách přichází skupinka mladých Američanů. Jejich průvodce nám nalévá colu s rumem…máme to prý v ceně. Občas sopka zaburácí, ale láva neteče. Jsme tu už asi 2 hodiny a pořád nic. Všichni už chtějí odejít, jenom já s Květuškou tomu ještě dáváme naději a stojíme si za svým chvilku posečkat. Občasnou, pro mě vlastní arogancí jim to dávám patřičně najevo. Koukají na mě, ale nikdo ani necekne.
Bum, prásk, sopka zaburácí a už to teče. No vidíš holka jak ses umoudřila a něco z tvé krásy nám ukázala.
Pokoukáme na tři čtyři výrony a spokojeně odcházíme. Po cestě na hotel se jdeme ještě vykoupat na půl hodiny do zdejší termální řeky. Jééé, to je krásné teplíčko. Voda má cca 40 stupňů.
Další den se jdeme podívat na malé místní vodopády ještě před tím než odpoledne odjedem do Alajuely. Po cestě nás míjí autobus a z něho nám mává naše německá kamarádka z Nicaragui Kathie. Šinem si to po silnici a proti nám jde obrovský a dlouhý průvod zelených lístečků.
Co to je?...ááá místní mravenci mají pracovní den. Od stromu který porcují až k ním do domečku to je asi 200 metrů…hotová dálnice. Jedna řada naložených tam a druhá prázdná zpátky.
Přicházíme k vodě, ale jsme zklamáni…tohle nejsou žádné vodopády, ale jenom větší kaskádky.
Ten velký vodopád je odtud 4 kilometry a tak daleko se nám jít nechce…hlavně se za to jak jinak než že platí. Odpoledne tedy odjíždíme do již zmíněné Alaujely a necháme se unášet krásou zdejší flory.
Sem jedeme, protože zde mám připravené překvapení pro Květušku. No ono už to vlastně žádné překvapení není, protože jsem to nevydržel a řekl jsem jí to už dříve. Ubytováváme se v hostelu Cortez Azul místního umělce. Celý hostel je vykrášlen jeho dílem…od obrazů, soch až třeba ke svařeným kovům.
Po uložení krosen jdeme na zdejší náměstí. Tady jiný mladý umělec kreslí obrazy pomocí sprejů. Obrazy mě ani tak nezaujímají jako spíš jeho nápad prodeje. Při každém jeho obrazu který kreslí asi tak 30 minut ho pozoruje tak 40 lidí. Potom si od umělce každý podle vlastního gusta odkoupí několik žetonů s číslem. Jeden žeton stojí 100 colónů, to je asi 5 korun. Když všechny rozprodá vylosuje jeden výherní. On má vyděláno a výherce má obraz za babku…dobrý nápad.
A je tu den překvapení. Odjíždíme kousek za město kde se nachází velká motýlí farma, která je domovem více než 70ti druhům motýlků.
Květuška miluje motýlky a tak jsem jí o tohle nemohl nechat připravit. Paní nás provází farmou,ukazuje motýlí restauraci
a popisuje nám celý koloběh motýlího života.
Na začátku se samozřejmě musí pomilovat, už to byla zajímavá informace, protože motýlí milování trvá osm hodin.
Pak se nakladou vajíčka.
V tomto stádiu jsou asi 2 týdny. Vajíčka se potom přenesou do tepla, kde z nich vzejdou larvy (housenky)…to je procedůra na tři týdny.
Larvičky se pak zakuklí na 3 týdny, některé kukly vypadají opravdu náramně. Tuto bych vám klidně prodal jako zlatý přívěšek.
To by bylo překvapení jednoho rána, kdyby vám na hrudi místo přívěšku seděl motýl. No a nakonec z kukly je tedy motýl. Zaleží na druhu, ale jeho život je z té celé pouti nejkratší. Od tří dnů až třeba 14 dní.
Po krásně stráveném odpoledni odcházíme na bus a jedeme do sousedního hlavního města San Jose.
Již nás v Costa Rice nic nedrží a tak chceme jet odtud rovnou do Panami. Bohužel náš bus do Panama City je již plně obsazen a tak se zde musíme ubytovat a jet zítra jinou společností do Panamského města David. Ráno po 5ti dnech z Costa Ricy odjíždíme.
Postřehy z této země nemáme prakticky žádné. Můžeme ji ohodnotit jako krásnou, ale přemrštěně drahou. Přitom nemá nic navíc jako okolní státy. Určitě stojí zato tuto zemi pořádně procestovat, ale nemyslím si, že bych si sem jestě někdy odskočil. Je jistě spousta jiných nádherných zemí, které mě dohromady svojí krásou, kvalitou a cenou nadchnout mnohem více.
JEŠTĚ PÁR FOTEK
