England 2007/2008

 

                                        

 

Očima Aleše   :

Je únor 2007. Žiji v Praze na Andělu a mám dobrou a skvěle placenou práci. Jsem však už unavený a potřebuji volno. 5 února jdu za svým šéfem. Ahoj Jirko, hele potřebuji si vzít dovču. Jo jasný vem si týden. Nee, ty mi nerozumíš…chci volno do konce března. No to si děláš prdel. Ne, Proč?..chci 2 měsíce volno. Dobrá tedy, máš volno do půlky března. Ne, vrátím se až na konci března..hmm..zavolej mi v půlce měsíce a dohodnem se.

Je 16. březen a volá mi můj kamarád Waltr…budu pro tebe mít na podzim práci, budeš k tomu potřebovat angličtinu. Super, jenže s anglinou se moc nečapu…znamená to pro mě se učit..to mě nebaví. V CZ se moc nenaučím, musím jet tedy někam kde se takto mluví. Mám velmi dobrého kamaráda Oldu v Irsku, zkusím mu zavolat. Vzpomněl jsem si též na jednoho kluka kterého jsem viděl jen jednou v životě, ten je někde v Anglii, též ho zkusím…líná huba, holé neštěstí. Volám oběma…great, můžu jet tam i tam…stačí se jen rozhodnout. Asi každý i já by se rozhodl pro svého kamaráda, jenže tentokrát jsem se rozhodl pro úplně cizího kluka. Sám se nad tím pozastavuji, ale je mi jasné, že jednoho dne na to dostanu odpovědˇ.
Druhý den volám svému šéfovi abych mu oznámil, že končím. Díky Jiří za vše..byl jsi můj nejlepší boss v mém dosavadním životě.

Ok, je 22. března a já odlétám do Leedsu, tam mě vyzvedává Karel

a veze mě do mého nového domova do krásného městečka Scarborough ležícího na východním pobřeží. Jeho hlavní dominantou je obrovský Grandhotel a hrad který trčí nad městem.

Bydlím v malém podkrovním pokoji s výhledem na park a kostel před domem.

Seznamuji se s Martinem, bydlícím o patro níže.

Jsem tu 2.5 měsíce a vystřídal jsem 2 práce. Nejprve jsem uklízel karavany a pak jsem dělal v limonádárně. Jenže tedˇ chodím už jen 2 dny v týdnu..to je málo. Rozhodnu se jet na týden domů a pak se vrátit a začít od začátku...vracím se a kapsa mi praská ve švech pod tíhou úctyhodných 60 liber. Mám štěstí, hned po návratu jsem sehnal novou práci. Bude ze mě lešenář. (jasný anglíci, všechno Vám tu postavím)
25 červen, vracím se domů po prvním dnu v nové práci. Volá mi Karel..mám doma nějaké dva nové Čechy, přijd je okouknout. Jasný, letím tedy do Karlovi ZOO pozorovat nové přírůstky. Vejdu dovnitř a první co spatřím je neobvykle velká a smějící se pusa. Ahoj, já jsem Květka a tohle je Zbyněk…hmm ahoj, nechte mě být, chci si sníst svůj kebab dřív než mi to tato velká pusa sní. Ta holka mi furt na to jídlo čumí, buď je hladová a nebo ráda jí. :D.
Fajn, dojedl jsem aniž bych se musel dělit..balí špeka, abychom to naše nové přátelství zpečetili. Kousli jsme se asi 2 hodiny venku a příjemně se pobavili…je mi velmi sympatický tento nový páreček.
Čas běží a K a Z se občas zastaví na pokec, podnikáme i občasné výlety. Při jednom z nich navštěvujeme White Horse kousek od Thirsku, bílého koně vysypaného z kamínků na kopci.

Je srpen a Zbyněk jede na 3 týdny domů...jsem z toho trochu smutný, strašně moc mi tenhle klučina sedí. Volá mi Květka if je možný aby u mě přespala, že bychom mohli skáknout na koncík. Jasný není problém. Vožrali jsme se jako psi..druhý den se jdeme projít po pobřeží.

Povídáme si a já poprvé více poznávám tuto slečnu. Čím déle si povídáme, zjišťuji kolik společného s touto holčinou máme. Oznámí mi, že se Zbyňkem jim jejich vztah delší dobu neklape. Květka večer odjíždí a já po 5ti svobodných letech uvnitř sebe cítím takové zvláštní, ale příjemné šimrání.
Že by ses ty kluku zamiloval?
Květka po týdnu odjíždí a Zbyňdˇa se vrací…jsem happy, těšil jsem se na něj. Hned mi oznamuje co se mu událo v CZ. Potkal svojí dávnou lásku a opět to prý zajiskřilo. Už tu zůstane jen měsíc a vrátí se do CZ. Achjo…mám smíšené pocity. Mám toho kluka vážně moc rád a tak mě mrzí, že má odjet, ale zase na druhou stranu tady zůstává má nová the best princess a ještě k tomu free. Ještě než odjel dáváme si všichni 3 společně výlet do překrásné Cumbrie.


Hned poté jedu zase navštívit CZ…setkávám se opět s Waltrem, můžu prý ihned nastoupit do práce kterou jsem si vždy tolik přál. Létal bych po celé Asii a montoval tam mega lustry. Dobrá práce, dobré peníze a ještě k tomu cestování po světě, o kterém jsem vždy tolik snil.
Jenže vždyť tahle práce je tam a ta paní co mě tluče v srdci je tam. Možná jsem blázen, ale tuto práci odmítám a vracím se zpět dělat práci kterou nenávidím.

Zbyňda odjel a jeho místo na farmě zaujala Hanka…taky pěkný číslo,vidˇ Hani?

Tak nějak ve stejnou dobu sem přijíždí moji dva kamarádi Šéďa a Hary.

Přenechávám jim svůj pokojík a stěhuji se přes chodbu též do podkrovního pokoje, ale mnohem většího s obrovským oknem a výhledem na moře a na hrad.
Holky mě navštěvují čím dál častěji…víkend sám pro sebe už ani neznám, jezdí ke mně už i ve všední dny...někdy jen tak zapařit a jindy se jen vyspat.

Jsem více s nimi než sám se sebou. Když nemůžou oni ke mně, beru si své služební auto a jedu já k nim.
Stále zamilovaný nechávám tomu volný průběh.
Píše se už nový rok 2008 je únor a mě dochází psychické síly. Už se to nedá vydržet…jsem rád jak krásný máme kamarádský vztah, ale už mi to dere srdce…potřebuji se té krásné osůbky dotknout, pohladit jí, přitulit se, obejmout jí.
 
Je 13tého února, mám narozeniny…holky mi přivezly dárečky…Květka mi dnes oznamuje,že je křtěná a její třetí jméno je Klára. A ještě jí dnes malý Oliver řekl, že prý na Valentýna by lidi měli vyznávat lásku.

Je 14tého února Valentýn…beru si Oliverova slova k srdci a písničkou Klára od Chinaski ji oznamuji své pocity.
Leč bez odezvy. Ok paní jste svobodná, mějte se krásně a já se jdu prát s tím jak vás dostat z mé hlavy. Sakra, nedaří se…jak taky, když za mnou stále jezdí a přespává u mě. A to ještě k tomu teď se přestěhovala z 30 km vzdáleného Bemptonu o 3 ulice vedle. Smiřuji se se situací a jedeme v tom stejném vlaku jménem kamarádství. Květka začíná koketovat s myšlenkou vrátit se do Londýna. Bolí to, ale snažím se jí v tom podpořit…koneckonců i mě to pomůže, když odjede.

Probouzím se do prvního jarního dne…je pátek kadím na práci. Venku je psí počasí…přichází Květuška a jdeme se projít po pobřeží nechat se skrápět chvíli deštěm, chvíli zase sněhem,pak zas padají kroupy a na chvilku občas vysvitne i slunko. Přichází příliv, je obrovský a úžasný.

 

Úplně zmáčený se vracíme ke mně domů zahřát se čajem. Co a jak se kde stalo, jaké síly se kde převrátily Vám nepovím, ale díky nim se mi večer v tento den splnil sen. Byl jsem odměněn a obdařen něhou o kterou jsem téměř 8 měsíců stál. A tímto krásným dnem započal náš vztah. Děkuji vám hvězdy…daly jste mi odpověď na mojí otázku, proč jsem se rozhodl jak jsem se rozhodl. Určitě toho nelituji, mám úžasnou slečnu a ještě po jejím boku poznávám svět. Mám vše co jsem si přál.

 

Očima Květky   :

Říjen 2006

Rozhodnutí žít v cizině začalo při návštěvě mé sestřenice Míši v Zurichu, kde se mi otevřel jiný pohled na svůj život, chci zakusit něco nového, nepoznaného. Po 4 spokojených letech prožitých v Praze se Zbynďou se stěhujeme do Londona, kde máme prozatím zařízené jen bydlení.


Bydlíme v Hounslow, indická čtvrť v západní části Londýna blízko velkého letiště Heathrow. V domě, který okupují jen cz lidičky (Newman – Zbynďovo kamarád, který nám to bydlení nabídl, další človíček, který mi přirostl k srdci a je mi dobrým kamarádem doposud je Břéťa alias Píšťala a samozřejmě mnoho dalších fajn lidí), máme pronajatý jeden pokoj. Soužití ve skupině (8) probíhalo v pohodové a hlavně kalící náladě, téměř každodenní.




Březen 2007

Po šesti měsících nového stylu života se Zbynďou utíkáme na sever Anglie. Konkrétně do malé vsi BEMPTON na východním pobřeží v Yorkshiru, budeme pracovat jako au pair. V plánu sice nejprve bylo jiné město, poblíž Londýna, avšak vesmír tomu chtěl jinak …Květka večer před domluvenou schůzkou (s první au pair rodinou) šla opět na jednu z těchto kaleb, což samozřejmě Zbyňka naštvalo, takže se rozhodl, že nikam nepojede. Rodina naše nezodpovědné chování neakceptovala a to vše proto, aby nám do cesty o pár dní později přišla jiná rodina. Rodina Ponds se dvěmi dětmi Oli a Rach, psem Mayou a spoustou dalších zvířátek na jejich malé farmě.


Život na farmě byl ohromující a naplňující, Andy a Caroline hodní lidé, kteří se snažili, abychom se u nich cítili jako doma a snažili se nám se vším pomoci. Navštěvovali jsme místní collage, kde byla výuka angličtiny pro cizince, měli jsme i další přivýdělky, pečovat o děti, jejich mega dům a hospodářství,

takže neustále zaneprázdněný, ale přesto jsme si vždy našli čas, abychom mohli cestovat a objevovat tuto chladnou, ale krásnou zemi.

Život si tu užíváme plnými doušky, jen naše láska ztrácí ten hřejivý plamínek.


Červen 2007

Při naší první návštěvě sousedního městečka Scarborough, na ulici při telefonním hovoru, Zbynďu oslovuje Čech: „ Čau, já jsem Karel!“ (Ne)náhodné překvapení (na náhody nevěřím, vše se stává pro nějaký důvod :) , čtyřměsíční absenci češtiny nám maže seznámení s Kájíkem. Asi za dva týdny se k němu vydáváme na čaj a tam nás mile překvapí další cz osůbky – Pavel se Zuzkou,

Ing. Černý alias Sp8rty – Plzeňáci,

Martin a pán v sáčku = Alešek.

Naše životy se vyvíjely odděleně a při tom současně. Alešek žije ve Scár a pracuje jako scaffolder (lešení), společně podnikáme výlety, chodíme na akce (Prodigy revival) či slušné domácí párty.



Říjen 2007

Zbynďa se vrací do ČR, zůstávám na farmě sama, za pár týdnů mi přijede Kriegelová..budeme spolu žít :) Rodina mi totiž nabídla, že si sem můžu vzít kohokoliv, jen abych zůstala, mají mě rádi..Nápodobně!
Opět se mi otvírá nová kapitola v mé knize života. Bydlím se svou kamarádkou, jsem bez přítele ( a to po hodně dlouhý době)….maximálně si to užívám .. JSEM FREE.  Od rodiny dostávám malé auto..tím se má nezávislost zvětšuje.

Každý den je tu stejný, ale přesto stejně úplně jiný. Často s Kriegelovou trávíme čas ve Scár s klukama, našla jsem si tam i přivýdělek jako servírka v restauraci.

Únor 2008

Mám další pohovor, v Little Hopper (práce s dětmi) v malé vsi nedaleko Scarborough, když už jsem tu navštívím pána, autem se přesuneme na jižní cliffy, dámička v sukni a v podpatcích si to štráduju po kamení a v bahně, tohle mě přece neodradí a užíváme si skoro jarního počasí.

Pak jdeme na čajík k Aleškovi domů se trochu zahřát, dostávám i pro Kriegelovou jarní Narcisky…jééé aha on je dnes Valentýn. V tom Alešek zvážní a říká: „Chtěl bych ti něco pustit a ber to tak, že někdy někdo tohle složil pro tento okamžik!“ Nedočkavě a vykuleně zároveň čekám. Začne hrát: „Kláro..jak to s tebou vypadá?...“ Song od Chinasek (mimochodem jsem křtěná – mé druhé jméno je Klára), pozorně poslouchám text a koutky se mi lehce cukaj do smíchu. Ale nemůžu se smát, vidím, že to pán myslí vážně a bolí ho to..V duchu si říkám..Ale nééé..to nejde, vždyť jsme v pohodě kamarádi..jenom kamarádi! Tak takhle krásně originálně mi Alešek vyznal své city, které se snaží už asi 7 měsíců skrýt…a já mu na to jen dokázala říct..že nemohu jeho city opětovat, že je můj dobrý kamarád. I přesto mi zůstal dobrým kamarádem nadále. Vážím si jeho osobnosti, něco se ale změnilo, mám k němu blíže, ne láskou, ale jako k člověkovi.

Březen 2008

Přesně po roce soužití s rodinou Ponds, dostávám chuť se osamostatnit a zase zkusit něco nového. Sehnala jsem si pokojík v centru Scarborough,

pár minut od pláže za 50 funtů týdně u Slováků, kteří mají pronajatý celý dům. Rodina mi pro začatek půjčila spoustu věcí, včetně peřiny s povlečením a kola, na kterém se dostávám do práce do Little Hopper (5km).
Život ve městě mě uspokojuje, trávím hodně času s klukama, ale nejvíce s Aleškem, chodíme do divadla, na různý akce, jazz koncíky, večeře nebo klukům doma uvařím a dáme si společně papu, či se jen tak procházkujeme a dáváme si východy slunce u moře.


První jarní den, venku bouřka – sněží, prší, padají kroupy. Psa by ven nevyhnali a my se jdeme podívat na rozbouřené moře k našemu oblíbenému místu, k lázním pod divadlem. Je to nádhera, pozorujeme rozbouřené moře z minimální vzdálenosti, několikametrové vlny (viz video) jsou nám tak blízko…jenom je pohladit.

Dvě hodiny se společně kocháme a posloucháme jaké tóny nám příroda hraje, i přesto že jsme promoklý a je nám zima. Však po jedné vlně, která nás promočila durch, se vracíme domů do tepla všechnu tu krásu vstřebat. Tenhle nádherný den jsme nemohli završit nijak krásněji než prvním milováním…poprvé jsme splynuli i fyzicky. Je nám nádherně! Uvědomila jsem si, že ve společnosti tohohle človíčka mi je moc hezky, že většinu času trávím s ním, protože mě to uvnitř naplňuje, že ty city vlastně opětovat můžu a teď mu je toužím dát :)))