BALI

Květinová zahrada

Nejpopulárnější a nejvíce navštěvovaný ostrov Indonéského soustroví, nám spadl do klína díky darmové letence v akční nabídce od společnosti Air Asia. Řekli jsme si „Proč ne?“  Přesto, že nás takovéto turistické destinace nelákají, vyhradili jsme si devět dnů na krátké procestování  a její poznání. I když přívítání na denpesarském letišti nebylo moc přívětivé a ostrov je přeplněn turisty, musím uznat, že nás tento kus země svým způsobem okouzlil. Obzvláště jeho vnitrozemí v západní části ostrova. Za to balijské břehy a pláže nás zklamaly. Ostrov je vulkanického původu, tudíž pláže jsou černé a plné odpadků, které nikdo neuklízí. Ze severu je pevnina ošplouchávána klidným mořem Bali a jižní pobřeží je ráj pro milovníky surfingu, zde přichází vlnobití z rozbouřeného Indického oceánu. Pokud vyhledáváte bíle pláže s průzračnou klidnou vodou, zvolte si jinou destinaci.

Bali naopak nabízí bujaré večírky, které si můžete zpesřit nabízenými „magic mushrooms“ či uspokojit své nákupní touhy ve vyhlášeném spotu Kuta, která se nachází pár kilometrů od letiště. Zde si příjdou na své i tací antinákupáři jako jsme my. Pestrá škála obchodů se předhání s výší slev, takže některé cifry lákají  i na 90ti % slevičku. Balijci mají obchodního ducha a smlouvání je vyloženě baví, neváhejte a klidně to zkuste i v kamenných obchodech tipu Rip Curle či Dive Shop. My jsme byli úspěšní všude. Přímořské letovisko Kuta se svou dlouhou světlejší pláží a bujarým vyžitím je vhodné pro ty, kteří takovémuto stylu dovolenkování holdují. My jsme Kutu zvolili na poslední noc přespání, kvůli její dobré dostupnosti na letiště. A bohatě nám tato návštěva stačila, spousta turistů, spousta atrakcí, spousta motorek a aut.

Transport k cestování ať už kolem ostrova či jen v místě kde je člověk ubytováný? Určitě nejlepší volbou je pronájem motorky, či skůtru. Při delším pronájmu se cena dokáže snížit i na 25000 rupií za den. Přičemž běžná denní sazba je dvojnásobná. Skůtry jsou většinou automatického řazení, což je pro nezkušené motořidiče výhoda. Avšak největší výhodou je velikost vozidla, na motorce snadněji projedete dlouhé, auty zacpané ulice. A že jich na Bali je. Dopravu tu opravdu nemají vyřešenou. Ať je ráno, slunné odpoledne či pózdní večer, ulice jsou stále plné a rušné. Řidiči jsou neohleduplní, zrcátka a pravidla naprosto nepoužívají. Chce to pevné nervy a dobrý reflex. Anglická kolonizace zanechala řízení vlevo, ale ať jste v levém či v pravém pruhu, vždy vám cestu zablokuje motorkář či cyklista v protisměru. Jezdí se tu i po chodnících. Předjíždí se z prava i leva. No, občas to byl opravdový adrenalin. Jedinou nevýhodou motorkáře je přímé dýchání zplodin veškerých vozidel kolem vás. V nočním světle reflektorů je krásně vidět všudypřítomný smog.

Další alternativou přejezdů je kupodivu taxi. Společnost Blue Birds své služby poskytuje se zaplým taxametrem a s nízkými tarify. Jen pro příklad uvedu trasu z Kuty na letiště, konečná cifra 36000 rupií. Hotel nám nabízel odvoz „jen“ za 100000. Hromadná doprava je další způsob přepravy. Autobusy jsou velmi levné, ale zabere to půl dne. A bemos? Na ty úplně zapomeňte, jejich řidiči z nejlevnější varianty udělali turistickou atrakci a žadájí si astronomické ceny. Za autostop si zde vesele říkají též o peníze, ale nakonec se náš řidič trochu zastyděl a krátké popovezení jsme měli zDARma.

Příznivci památek si zde též příjdou na své. Naleznete tu nespočetně chrámů. Jako jediný ostrov ze všech totoho souostroví, Bali vyznává hinduismus. Chrámy jsou vyzdobeny sochy bohů a zvířat, různými květinovými či slaměnými dekoracemi..Místní lidé jsou silně věřící, každé ráno vítají nový den tradičním rituálem, zapalují vonné tyčinky a před své stavení na důkaz díkuvzdání přináší květy v ošatce z usušeného listu.

A téměř každý den jsme mohli vidět nějaké oslavy. Ve svých tradičních dresech společně zpívají, hrají a modlí se. Asi nejvíce známých chrámem je Tanah Lot, který se nachází severozápadně od Kuty. Stavení je staré přibližně 600 let a při přilivu se stává malinkým ostrůvkem, celý je obklopen vodou.

V této oblasti jsme náší krátkou návštěvu Bali, započali. V pozdních hodinách dne 17.4. přílítáme do Denpesaru. Po zaplacení 30ti denního víza ve výši 25USD za osobu, nás čekala nepříjemná situace. Od této chvíle se nám smůla ohledně peněz lepila na paty a byrokratické vyřizování se nabalovalo jedno na druhé tak jako koule pána hovnivála. Bankomat mi nevyplatil peníze a sežral novozélandskou kreditku. Zůstala jsem stát jak opařená a na bankomat civěla jak bacil do lékarny a nevěděla co dělat. Naštěstí mi jeden pán na svém chytrém telefonu vygooglil adresu banky ANZ, jejíž bankomat to byl. Holt nás čeká návštěva Denpesaru a úřední vyřizování.

Taxíkem se necháváme odvézt do Bingin, ves na jihu ostrova vzdálená přibližně 25km od letiště. Na doporučení jednoho Francouze, kterého jsme před pár dny potkali v KL, se ubytováváme v rodinném hotýlku Nyoman & Nyoman. Hotýlek stojí ve svahu příkrých cliffů a jeho přístup nám stěžuje momentální slejvák, který začal jen co jsme vystoupili z auta. Polohu tohoto místa si vychutnáváme až za denního světla pří snídani na terásce.

Jelikož máme ještě další urgentní vyřizování s danskými instituty, dnešek trávíme online v jedné místní restauraci kde se seznamujeme s naším krajanem Jiřím. Mimochodem je i náším sousedem v hotelu, obpokoj. Pohodový týpek, se kterým na terásce filosofujeme do ranních hodin při svitu měsíce.

Následující den v bance moc nepochodíme. Peníze mi nevyplatí, ani kartu nenavrátí, i přes to, že jsem klientem stejné banky na NZ. Musím to řešit přímo se Zélandem. Nacházíme se v rušných ulicích přelidněného Denpesaru. Pěšky, v nočních hodinách se dostáváme až do Kuty. Kupujeme si nový šnorchl a zjišťujeme, že GOPRO tu prodávají na každém rohu. Uspokojuje nás, že je o něco dražší než jsme ho pořídili my v KL. Na zbylé dny pobytu si půjčujeme skůtr a těšíme se domů. Nejprve nás však čeká zasekaný městský provoz, který šikovný Alešek zvládl levou zadní.

Zvedáme kotvy. Loučíme se s Jiřím, u hodné paní necháváme jednu krosnu a baťoh a vyrážíme naproti novým zážitkům. Opět máme Hondičku, tentokrát skůtr, ale je to pašák. S nákladem, který jsme mu naložili vyjel všechny kopce bez zadýchání.

Infrastruktura ostrova není moc rozsáhlá, ale za to v dobrém stavu. Vyrážíme směr sever, tudíž se opět musíme promotat městem. Někde jsme špatně – dobře odbočili a provoz nás svedl na silnici k letišti, kde se zrovna mezi auty promenádovali Lydie s Lukem. Krásné to setkání.

Čím více jsme se vzdalovali od Denpesaru, tím krajina byla kopcovitější a teploty nižší. Před západem slunce dosahujeme vrcholu městečka Bedugul, nadmořská výška je okolo tisíce metrů. Chlad roztřásá naše těla a výbava oblečení je plážová. Zakempujeme u malého jezera Bratan, ve kterém se odráží million hvězd, téměř úplný měsíc a vrcholky okolních kopců. Nádhera. Noc trávíme v pevném objetí, tělesná teplota a láska zahřeje nejlépe.

Slunko se opírá do stanu a náhle z ledničky se stává sauna. Asi nás slunce chtělo vytáhnout brzy z postele, abychom viděli tu krásu kolem.

Poprvé vidíme zcela vymetenou oblohu a všechny vrcholy pohoří Batukaru, které se kolem 11 hodiny již opět schovávají v hutných mracích. Po kávě s tímto výhledem, osedláme Hondičku a nakrmíme jí. V mapě, kterou jsme dostali na letišti nacházíme značku blízkého vodopádu, tudíž vyrážíme tímto směrem. Vstup na Gitgit Twin Waterfall stojí 10000 rupií na hlavu,

samozřejmě jsme museli zaplatit i hlídači za parkovné. Na Bali se prostě platí za vše, za vstup na pláž, za autostop, za projetí silnice, s tím jsme se setkali jen jednou na jihu v Bingitu. Připravená stařenka vyhlíží bělochy na motorce, když vás zahlídne šup zatáhne za lano a vy před sebou mate závoru. Pokud chcete projet, zaplaťte. Přes to nás tyto nesmyslné poplatky neiritují, nemáme vztek na místni lidi….prostě energie a charakter tohoto ostrova jsou nám sympatické. Dále projíždíme kolem dvou jezer – Lake Buyan a Lake Tamblagan, obě tyto modrá zrcadla máme jak na dlani, cesta nás zavedla do kopců z nichž se můžeme kochat krajinou pod námi.

Měníme plán trasy, vzpoměli jsme si, že nám někdo doporučil pláž Lovina, otáčíme směr zpět na východ. Při příjezdu žasneme, horší pláž jsme doposud neviděli. Ale zůstáváme, městečko je turistické, tudíž tu bude wifi. Nacházíme krásné ubytování, které patří mladé sympatické Francouzce.  Vše je tu čisté, upravené, krásně vyzdobené, moc se nám tu líbí..

a hlavně nabízí úžasné delikátní menu. Za luxusní pokoj se snídaní free wifi a bazén, platíme 150000IDR. Večír kontrolujeme e-maily z Dánska ohledně vrácení daní a stav našich bankovních účtů, zde nás čeká další nepříjemná zpráva. Nějaký dobrák zneužil údaje mé bankovní karty a vesele si nakupuje. Okamžitě kartu blokuju, ale již chybí kolem 15 tisíc Kč. Zbytek peněz převádíme na Alíkovo účet a dumáme jak se to mohlo stát. Pro jistotu převádíme peníze i z mého anglického účtu. Náhle se člověk ocitá úplně bez finančních prostředků, cestovat sama tak jsem namydlená. Tudíž rada zní, i tři kreditní karty je nedostačující.

V Lovině zůstáváme i následující den. Pěkně se nám to nakupilo. Jednání s NZ a dánskou bankou, dánským daňovým úřadem, který chce po nás vrátit 85000Kč opět zabírá celý den. Hodinová pauza na masáž celého těla bodla. K večeru se štěstí obrací čelem a přichází konečně pozitivní zpráva. Dánové se přepočítali a za daně dokonce dostaneme 25000 zpět plus nás ještě obdarují penězmi za dovolenou. Tak to mnohokrát děkujeme, to se hodí. Zbylé jednání je v procesu.

Další den se přesouváme na západní pobřeží k městečku Labuhan Lalang, zde by měly být bílé pláže a parádní šnorchlovačka. Avšak pláž je stejná jako v Lovině, černá a hlavně špinavá. Voda metr od břehu špinavá, nelze vidět na dno. Naproti na pobřeží září bílý písek, tam se však po zemi nedá dostat, jen lodí. I nedaleký ostrov Menjangan prý nabízí živý a pestrý podmořský svět. Jsme však naladěni na jiné vlně a nechce se nám předražené loďě platit, tak jen zakempíme a relaxujeme na pobřeží.

Máme domluveného spicha s Ivčou a Markem v Denpesaru. Dnešní den trávíme víceméně přesunem zpět na jih. Projíždíme kopcovitou krajinou mezi rýžovými poli, chvíli zas po pobřeží a malými vískami.

U města Negara, bystrozraký Alík zahlídne asi desetičlenou policejní hlídku a sto metrů před nimi to stočí do boční uličky. Ta nás zavedla na liduprázdnou,širokou pláž u rozbouřeného oceánu. Krátce se tu pokocháme

a jdeme očíhnout situaci, stále špatná. Vracíme se do města na naše tradiční jídlo nasi goreng veg doufajíc, že místní policisté dýl jak do čtyř nepracují. Stavěli téměř každého řidiče, nás turisty by si obzvláště dali a pokuta ať už za cokoliv by nebyla nejnižší, protože by se musela rozdělit mezi všechny, tudíž deset hlav. Pokuty turisté platí za nesmyslné přestupky, nemáte helmu či mezinárodní řidičák taková pokuta je ještě logická a akceptovatelná. Ale pokuta za stání na červenou, což je Jiřího vlastní zkušenost nám hlava nebere. Po nasycení našich pupíků, tam strážníci stále šaškují. Za nedlouho bude západ slunce tak se rozhodujeme hlídku objet po pláži.

Trochu se nám boří zadní kolo, ale zdárně vyjíždíme na hlavní silnici pár metrů za kontrolou. Šibalsky se vysmíváme jak jsme je obelstili.

Dnešní noc ještě kempujeme u městečka Soka, opět na pláži u jednoho hodného rodáka. Je úplněk a oceán přináší obrovské dunivé vlny, které se rozbíjí o černá skaliska, přes která masa vody přetéká a vznikají tu desítky vodopádů. Sedíme na nedaleké skalce a kocháme se dechberoucím pohledem za úplně jasné noci.

Ráno už zase sedíme na sedle naší poslušné Hondičky a vracíme do městského stylu života. V rušné Kutě kupodivu lehce nalézáme hotel kde jsme si skůtr půjčili, ubytujeme se a rychle pádíme na letiště. Po čtyřech  měsících se opět shledáváme s Ivankou a Markem, mají zde jen přestup takže po hodinovém setkání u kávy se opět loučíme. Provoz ve městě houstne. Raději se věnujeme nákupům a děláme si radost dárečky. Na večír se znovu musíme vydat do ulic a přejet do Binginu vyzvednout si zavazadlo. Nejhorší a nejdelší cesta. Vracíme se zcela unavený, loučíme se s Hondičkou. Procházíme hlučnými ulicemi plné opilých či zfetovaných turistů, raději si jdeme dát čerstvý džus do baru s živou hudbou.

Poslední hodiny na Bali trávíme administrativou, která nás potěší. Dánská banka mi již začala vracet ukradené peníze, zatím jen některé částky, ale je to na dobré cestě. A novozelándská banka mě též potěšila, převod peněz na jiný účet za mne uhradila transakční poplatek. Paráda. S modrým ptákem se necháme odvézt na letiště. Dnes budeme mít premieru s malým vrtulovým letadýlkem, tak jsme zvědavý. Přelétáme na ostrov FLORES. Děkujeme Bali, jsi turistické až až, ale tvou energií jsme byli mile překvapeni.