england

Skotsko radostně a s pocitem svobody opouštíme. Autobusem z města Dundee s přestupem na vlak v Edinbugu do našeho oblíbeného, přímořského městečka Scarborough.

 

Slunce z podmračené oblohy občas vystčí růžky a svou teplou září rozjasňuje barvy kolem. A přináší vnitřní pocit "září se na lepší časy". No a jsme zase tady. Spokojeně si klobrtáme z vlakového nádraží směrem ke Karlovi domů. Náš milý kamarád nás pohostí svou výtečnou kuchyní a opět nabízí pomocnou ruku. Dnešní noc spíme u něho a zítra se nám prý optá po nějakém bydlení. To je prostě Karlíto. Mimochodem, krátký vzkaz pro něho..Děkujeme a Milujeme Tě :) S plnými pupky se jdeme projít k moři a rozjímat na naše kouzelná místa.

 

Následující den se již stěhujeme. V jednom domě obydleném Poláky, se zrovna uvolnil pokoj. Lokalita super, cena nájmu přijatelná a spolubydlící se zdají býti v pohodě. Přistoupili na platbu týdně bez depozitu, s tím že je to pro nás jen přechodná stanice a nevíme kdy a vlastně kam se opět movneme. Dům okupuje sedm polských příslušníků a jeden mladičký Čech, který dnes právě slaví narozeniny. Vysmátý Jarouš je přiženěný syn našeho starého známého Pavla z Yorku, Alík ho již zná ze svatby jeho otčíma. Bday, grillovací a vlastně i seznamovací party probíhá na dvorku za domem. Karlíto se svou Patricií též dorazili a hostinu obohatili o spoustu domácích hamburgerů a kuřecíh špízů. Ten kluk je prostě šikula a pan "Kuchař" to se musí nechat. Trochu jsme popili, pokouřili a hodně pojedli, večírek zakončujeme v nové posteli, v novém domově.

 

Týden ve Scár jsme si užili. Voňavá káva s čerstvě rozpečenými croissanty se staly ranním rituálem, ať už na prosluněném dvorku či na větrném cliffu u moře. Poté nějaké to šmajdání po pláži a po městě, a sem tam pokoukání po práci. Naši spolubydlící nám neustále nutili volná pracovní místa u nich ve fabrice. Nedokázali pochopit, že když hledáme práci a u nich přibírají, proč tam nejdeme. Těžké někomu vysvětlovat svou podstatu bytí, když jejich realita je postavena na jiných prioritách a hodnotách. Jejich cesty života jsou vedeny přímočaře z bodu A do bodu B, jejich zaryté předsudky jako třeba "bez práce nejsou koláče" si nás vykreslují jako blázny či ještě hůře ty, kteří si práce neváží či jí opovrhují.  Avšak my víme své, a jedeme si podle svých not. 

Jednoho slunného dne jsem si vzpoměla na Davida z Yorku, kterého jsme loni potkali ve Skotsku. Tenkrát nám nabídl pracovní místa, ale my měli před cestou do Indie. Neváhám a kontaktuji ho. Dave má radost, že jsme se ozvali a s omluvou nám sděluje, že momentálně nám bohužel práci nemůže nabídnout. Ale pokud budeme mít zájem, můžeme mít k dispozici celý dům s krytým bazeném zdarma. Prý, zda se mu jen budeme o bazén starat a opečovávat zahradu v celém komplexu, který sčítá 16 obytných jednotek. Zde jsme před tím měli nabídnuto pracovat jako údržba, vrátnice a housekeepers. Jenže Davovo plány s tímto byznysem se vytratily jako pára nad hrncem. Celý projekt mu stojí a pomalu krachuje. Projekt byl vytvořen pro důchodce, kteří si tu měli v klidu dožít. Avšak vysoká cena domů, pohybující se od 200 až do 300 tisíc liber a momentálně nastolená světová krize, to nedovoluje mnoho lidem koupit. Jen jedna paní měla o místo zájem, tedy budeme mít jednu starší sousedku Betty. Zbytek domů je prázdný.

 

Nabídku samozřejmě příjímáme a po týdnu se ze Scarborough stěhujeme do malé vísky Pickering, která leží cca 25km směrem do vnitrozemí. Na přesun nám Karlíto dohodil auto a společně se těšíme na průzkum nového bydlení. Všichni jsme okouzleni, Dave nás víta a hned provází areálem. Zároveň nám vysvětluje postup čistění bazénu a poukazuje co a kde je na zahradě potřeba udělat. Poté se opět přemístíme do domu a vybalujeme vše co pro nás přivezl. Ten blázínek nám dává i telku, rádio, rychlovarku, toastovač, dvě kola, veškeré nádobí a příbory. Ale ne jen to, přidává i takové prkotiny jako jar, houbičky, utěrky či tekuté mýdlo. Jsme z toho celý vykulený, ale moc spokojený a šťastný zároveň.

 

Opět si žijeme v luxusu, život milionářů. Milujeme tu naší křivku života "up&down" a užíváme si obě pozice. Jelikož jak praví moudré přísloví "bez tmy neexistuje světlo". Baví nás zažívat těžké, ale za to moc krásné, chvíle bez peněz a žít život trosečníka. A též nás baví okusit život luxusu a přepychu. 

Sousedské vztahy s Betty, započneme hned ze startu. Pozvala nás na "čaj o paté", servírovala domácí ještě teplé sconnes a po krátkém hovoru jsme společně shlédli tenisový souboj Berdycha se skotským Murray, na právě probíhajícím Wimbledon Cupu. Betty je velmi moudrá žena s hlubokým interestem o historii a takovým tím vyrovnaným duševním klidem, kterého starší lidé dozrají (většinou). V její společnosti je nám dobře, vzájemně si vypomáháme. Občas Betty vyperu, vyžehlím či připravím pokoj pro hosty. Ona nám poskytuje svou wifi k připojení k internetu. 

Pickering je opravdu malá ves, přes to zde máme supermarket, knihovnu, muzeum, několik restaurací, hospůdek a fastfoodů. Dále se tu nachází zřícenina hradu s parčíkem, kterému vévodí strom s ohromnou korunou. Toto místo se stalo naším útočistěm k rozjímání a relaxu. Jsou krásné dny plné slunce, krásné dny s Aleškem. Společně zvelebujeme zahradu a užíváme radovánek ve vyhřívaném bazénu. Mimo jiné též chodím do práce. Našla jsem si brigádu v místním Bed&Breakfast. Třikrát týdně docházím na pár hodin vypomáhat s úklidem. Tento přivýdělek nám v klidu pokrývá veškeré naše výdaje. Takže celý obnos vydělaný na farmě spoříme dál. Mimochodem jsme od těch vydřiduchů dostali zaplacené extra hodiny navíc. Asi opravdu měli obavy z naší výhrůžky, udání k Ombucmanovi ohledně platebních podmínek na jejich farmě.

 

Dave nás jednoho dne pozval na večeři k němu domů, do vsi vzdálené asi deset kilometrů- Seznamujeme se s jeho rodinou, moc hezký večer. My je na oplátku též zveme k nám na echt české jídlo. Bramborové knedlíky plněné uzeným a se zelím, se tentokrát nějak nevydařily. Chudáci děti to přežvykovaly jak krávy trávu, jen ze slušnosti všichni dojedli. I když jsem je pobízela, že nemusí. Ještě, že byly připravené obložené mísy, salát, polévka a desertíček, alespoň jsme se mohli dojíst :)

 

Je 7.8. 2011, po pěti týdnech zvedáme kotvy. Tentokrát se přesouváme až do rodných krajin. Můj tatínek slaví padesáté jubileum a to nechci prošvihnout. David si přijiždí pro klíče od domu a odváží nás do nedalekého Maltonu na vlak, kterým se dovezeme až na letiště do Manchestaru.

 

Tomuhle úžasnému muži jsme velmi vděčni a vážíme si jeho dobrého skutku. Tenhle člověk nás vůbec neznal, jen dvě hodiny společné jizdy vlakem někdy před rokem. A s obrovskou důvěrou nám rozevřel náruč a nabídl extra drahý dům. Nádhera!!! Viva krásní lidé!!! Karmický koloběh Vám to jistojistě vrátí...ještě jednou mnohokrát díky!