Goa
82. – 84. den – PORTUGALSKÉ STOPY V GOE
Snídaní u Deepaka ukončíme náš pobyt v Tarkarli. Razíme na místní lodičku, která nás převeze přes řeku a tam už bereme bus přímo do Panaji.
Touto cestou si ušetříme 2h jízdy a kodrcání se zpět do Malvanu a posléze Kudalu. Za super radu vděčíme usměvavému Deepakovi. Za tři a půl hodiny vystupujeme v koloniálním městečku, které ještě do roku 1961 bylo kolonizováno Portugalci. Až v tomto roce sem Indie poslala svou armádu a Goa se stala svobodnou a plně indickou. Ale stále tu máte šanci vidět evropské památky, slyšet portugalštinu a potkat spoustu křesťanských kostelů.
Již po cestě, při krátké pauze jsem zkoušela volat dle domluvy, našemu dalšímu hostiteli přes CS. Avšak ten telefon nebral a nebere ho ani teď. Tak to už je po několikáté, tentokrát jsem rozhodnutá napsat negativní referenci. Jdeme se najíst do restaurace na busáku a přemýšlíme co dál. Skočím ještě na net zda na svém profilu Mrinal (hostitel) neuvádí svou adresu, abychom ho přepadli přímo doma. Ale bohužel. Zkusím tedy ještě naposledy zavolat. A hurá zvedl nám to.
Za 10minut nás vyzvedává svou klimatizovanou károu na nádraží a odváží si nás do svého hnízda, kousek od pláže Miramar. Je relativně už pozdě a po zbytek odpoledne jsme u něho a opět smažíme bramboráky. Mrinal není moc otevřený, respektive je jak aprílové počasí, chvíli si povídá a pak se stáhne a my nevíme na čem jsme. Společně koukáme na novou anglickou verzi Robina Hooda a pak v klimatizované místnosti usínáme.
Ráno nás odváží na busák, malé nedorozumění. Chtěli jsme se nasnídat na pláži a pak si vzít jeho scooter, který nám nabídl a dal nám i klíčky. No takže místo pláže se ocitáme ve městě. Po nepovedené snídani se projdeme po Portugalské čtvrti, která mě absolutně nenadchla, jelikož dnes mám nějaký divný den..nic mě nebaví a všechno a všichni mě štvou.. Takže si to vůbec neužívám..Aleškovi se to tu líbí.
Autobusem se necháme odvézt několik kilometrů za město do Staré Goi. Na busáku jsme byli svědci a příčinou indické rvačky neboli postrkováni. I když tato byla celkem ostrá. V řadě zaparkovaných strojů hledáme ten náš, směr Old Goa. Právě odjíždějící řidič nám potvrdí, že tam jede, tudíž chci nastoupit…v tom se přede mě postaví jeden opičí blázen a nechce mě pustit. Řve mi přímo do obličeje, že támhle ten bus je lepší a je tam víc místa. Jenže já chci jet tímto a snažím se dostat přes jeho zábranu. On však neustupuje a furt řve. Alešek na něj zařve taky a on poustoupí. Ale začne hystericky pokřikovat po našem řidiči, ten se po chvíli naštve, vyskočí z busu a bouchne za sebou dveřmi. V mžiku je u té opice a začnou se postrkovat. No sranda je pozorovat..do toho se vmísí ještě jeden, který se je snaží uklidnit a odsere to taky. Ten hysterák ne a ne zavřít klapačku a stále provokuje. A to náš řidič neustojí sehne se pro kámen, celkem velký a běží na něj. Tahle podívaná pro nás končí, protože se schovali za další bus…ale asi se nic velkého nestalo, protože řidič byl za chvíli zpět a my spokojeně odjíždíme.
Při pohledu na Starou Gou se nám těžko věří, že toto upadající město kdysi vzdorovalo Lisabonu. V 16. století měla Goa více obyvatel než již zmíněný Lisabon a kupodivu i Londýn. Vše co zůstalo po zlatých časech Goi, je několik působivých kostelů a katedrál.
Malá procházka po této čtvrti, kde potkáme pár rozjetých hadic a vracíme se zpět do města. Dáme si ještě dlouhou procházku z centra po pobřeží zpět k našemu domovu.
K mé dnešní náladě úplná tečka vyčerpání..ale hned se nálada trochu zlepší, když objevujeme shopík se zázračným sortimentem. V obchodě se sekneme minimálně hodinu a necháme se unášet představami jak už to všechno papáme. Mají tam úplně všechno včetně typicky českých housek..ještě teplých..no a dále samé anglické pochoutky..od výtečných klobásek přes slaninu až po Alešovo oblíbenou hořčici od Colmansu, kterou si musíme koupit.
Ještě než zamíříme domů zastavíme se na pláži Miramar pozorovat jak slunko zasyčí do moře. Oblíbené místo pro spoustu rodin, který přicházejí při stmívání.
Pak už rychle domů a něco si ukuchtit. Mrinal je stále doma a tak opět jíme ve třech. Dnes večer razí na narozeninovou párty a tak myši mají pré. Využíváme volného internetového kabelu a surfujeme dlouho do noci.. s malou přestávkou kdy si půjčujeme jeho scooter a jedeme se projet po pobřeží na moc prímovou vyhlídku, ze které je príma vidět široko..daleko..holé NIC. Podle Mrinala je to príma místo.
Nový a náš poslední den v Panají.. ráno konečně klapne snídaně na pláži a pak se balíme a balíme..další přesun, které v tomto vedru zbožňuji. Mrinal nám oznamuje příjezd nové couchsurfky..schodou okolností je to Monika z Estonska se kterou jsme míjeli u Vahishty v Bombaji. No jo no..kluk se může přetrhnout..bude hostovat blondýnku a ještě k tomu cestuje single. Měli byste vidět jak začal uklízet, povlíkat a nahodil zcela jinou frizuru. Kluk si dává naděje, ale při osobním setkání Moniky, poznáváme velké sympatie k italskému hochovi s pěknou tváří..Emanuelovi..se kterým trávila poslední dny na pláži Palolem. Tak to se s ním potkáme, protože nakonec jsme se rozhodli toto turistické místo navštívit..i když to nebylo vůbec naším plánem zavítat na tyto vyhlášené pláže v Goe.
Mrinal nás hodí na busák, po cestě ještě vyměníme eura, za doposud nejlepší kurz. Naskočíme na bus a za 3 hodiny už se naše nohy brouzdají pískem na Palolemské pláži. Ubytujeme se v relativně levném guest housu a následně se potkáme s Italským motýlem. Společná večeře v předražené restauraci se zpomalenou obsluhou až tak, že nám přinesla Alešovo jídlo zdarma. Procházka po pláži a šup do postele.
85. – 89.den – Palolemská „Nuda“
Na domluvenou ranní schůzku s Emanuelem jsme nestihli dorazit, protože ta má šipková Růžena nechtěla vstávat. Ale stejně jsme se na konec potkali v plážové restauraci a společně posnídali. Dnes náš italský kamarád odjíždí a tak se s ním loučíme. A my jdeme okusit chuť moře.. dva kilometry dlouhá pláž olemovaná spoustou vysokých palem
a probouzejících se ubytovacích komplexů, které se pomalu připravují na vypuknutí sezony. Začínají stavět své jednoduché chatky a bambusové domky
(po sezoně si je raději sami sklidí, protože v roce 2005 na rozkaz vlády armáda většinu ilegálních ubytování bez licence zbourala)…jejich cena a všeho dalšího se několika násobně zvýší s přílivem turistů. Tato pláž je považována za nejlepší v Indii, ale my jí nejsme až tak okouzleni. Jo kdysi to tady musel být ráj, teď je to tady ráj pro byznys..sjíždí se sem spousta obchodníků z celé Indie..a turistům nedají chvíli oddech. Pentlují po pláži sem a tam a otravují vás každých 15min (než k vám znovu dorazí) ať se alespoň podíváte na jejich zboží, že to nic nestojí.
Vyčůraným stylem, který ale brzy odhalíte a pak už je okamžitě posíláte pryč..jinak jakmile odpovíte na jejich přátelské otázky..ahoj, jak se máš? Odkud jsi? Blablabla se na vás přilepí jako klíště a už vybalují veškeré kusy toho co zrovna prodávají a systematicky vás ženou a nutí ke koupi jejich zboží. I když to tak na první pohled nevypadá, ale mají to celkem promakaný, takže pár rybek v síti uvízne. I já jsem se dvakrát dostala do dlouhé konverzace a ještě delšího vysvětlování, že narazili na špatného klienta, že si opravdu nic nekoupím. Příčinou byla zdvořilost a touha získat pár motivů henny, kterou si chci sama udělat. Koupila jsem si malý pytlík ještě v Bombají za pouhopouhých deset rupek..tady nabízí kreslení po těle přírodními barvami za astronomické ceny. I když už vidí, že s vámi nepohnou, pohnou s cenou o dost dolů. Ale stejně je to hrozná otrava, člověk si jde na pláž relaxnout a každou chvíli je u vás někdo jiný a neustále je musíte posílat pryč a ne jenom jedním NE..DÍKY. Tohle a hodně turistů (a to jsme tu mimo sezonu) kazí kouzlo tohoto místa.
Jedeme na líný a pohodový program..tak jak už život na pláži chodí. Já se konečně taky po roce čvachtám v moři..skotačíme ve vlnách, necháme svá vybledlá těla vytunit zlatým odstínem a pozorujeme děj kolem..skotačení psů, aktivních plážáků či promenádujících se krav po písku.
a samozřejmě západy slunce.
Občas jsme svá zpohodlnělá těla donutila vyjít na procházku po okolí. Jak už jsme zvyklí tak i zde je převážné procento Izraelců..kupodivu jsou i celkem přátelští a někteří se s námi i baví a dali nám i zahulit brko. Seznamujeme se s pohodovými lidmi, párek Argentinců Valerie a Sergio a s mladou Portugalkou Mariou, se kterými jsme strávili pěkné chvíle a ještě se určo sejdeme v Gokarně kam máme zítra namířeno. A tak plynulo 6 líných dnů naší dovolené v Palolemu.