Karnataka
90. – 129.den – Pohodová Gókarna
Z Goi jsme se přesunuli vláčkem o 80km, do dalšího státu Karnátaka. Holy (posvátná) Gokarna neboli místním jazykem Kravské ucho má opravdu duchovní atmosféru. Několik templů, většina lidí oblečená v tradičním obleku..což jsou různobarevné látky zvané lungy, které se motají kolem těla ať už jako sukně s dalším kusem přehozené přes ramena či ženy z toho mají vytvořené sárí a pestrobarevné kytky zapletené ve vlasech..všichni jsou samozřejmě omarkované červenou či černou tečkou uprostřed čela. Procházející se kravky všude kolem též nesmějí chybět. Lidi jsou tu víc než pohodový a stále usměvavý.
Toto malé krásné městečko jsme opustili rikšou na nedalekou pláž, kam však nevede přístupová cesta. Řidič nás vyhodil kdesi uprostřed tmy ukázal směr a odfrčel. Takový noční trek s plnou polní po cestě vymleté od deště, plné kamenů a kořenů, stále směrem dolů z kopce jen za hlasem moře je opravdu zážitek. Po půl hodinové námaze našich kompletně zpocených těl přicházíme k domku a vítá nás svit baterky přímo do obličeje. Nabízí nám ubytování a my odvětíme, že hledáme naše Argentinské kamarády..jo dvě holky a kluk? Tak ty bydlí tady!..no hezky pěkně jsme je našli.. na poprvé jako Pája. Ubytování zcela jednoduché.. za stovku.. ale zůstáváme taky.
Pokoj se spoustou návštěvníků jako jsou cucarachy a gekoni nám vnukli myšlenku si v pokoji postavit stan a mít 2in1. Nejprve jdeme na večeři a znovu se shlédáme s našimi latinskými kamarády. Najednou nás je u stolu větší grupa. vytváříme spolek španelsky a slovansky hovořících. Dva další Argentinci, přechlupacený Damián a stále usměvavý Eduardo, kteří v Indii žijí již několik let. A do našeho týmu přibývá dredař z Litvy a poblázněný Marcel z Chorvatska. Vykouříme pár jointů, zpíváme písně a náramně se bavíme. S přibývajícím čarasem v našich hlavách, po návratu do pokoje, zrealizujeme nápad se stanem. Je to celkem prekérní, jelikož rozměr stanu je stejný jako velikost pokoje, takže tam chvíli bojujeme s tyčkami a namáčklý na zdi se tlemíme.
Pobyt na Kudli beach si užíváme, je tu parádní atmosféra i když nám několik dní propršelo.
Opožděný monzum ne a ne odejít, stále se po několika slunných dnech vrací. Už tak vlhký pokoj se mění v houbu, která nasákne veškerou vodu do sebe a drží jí. Naše věci včetně spacáků a stanu začínají smrdět a vytváří se na nich jakási plíseň. Slunečních dnů využiji k přeprání pár kousků a hlavně procházek do Gokarny a taky na ostatní pláže. Navštívili jsme Om beach, na které jsme se zprvu chtěli ubytovat a ještě, že jsme to neudělali..je to krásná pláž se skalisky v moři, které připomínají tvar znaku Om. Ale jelikož tam vede motorově přístupná cesta, nachází se zde spousta turistů, obzvláště pak velké skupiny místních, kteří očumují a neustále si fotí bílé holky..prostě tam není taková pohoda, kterou od pláže očekáváme.
Moje narozeniny se blíží, je 20. října a dnes má narozeniny Serjio. Sluníčko nám opět vykouklo a společně s Val a Serjiem podnikáme výlet busem z Gokarny na pláž, která nese lákavé jméno RÁJ.
Bus nás odveze do nedaleké vesnice Balaklan odkud musíme ještě podniknout menší trek, přebrodit říčku a pak se šplhat do kopců,
z kterých se naskýtá krásný výhled na moře a na pláž, která právem nese toto jméno.
Čím více se blížím dolů vrací se mi emoce, které jsem zažívala před pár lety v Turecku. Toto krásné místo mi připomíná Butterfly valley, jen je v menším provedení. No nádhera, vítá nás brutálně rozbouřené moře se silným proudem a obrovskými vlnami. Melou se z obou stran od skal, které hraničí tuto malou písečnou pláž. Jen pár místních, kteří tu mají restauraci a několik kapacit k ubytování. Palmová zahrádka s houpačkou kouzlo tohoto místa doplňuje. Všem se nám tu moc líbí a my se s Aleškem rozhodli z Kudli přemístit sem.
I ze Serjiovo tváře jde zřetelně vyčíst jak si svůj narozeninový den spokojeně užívá a to nás teprve čekají ještě krásně okamžiky tohoto dne. Po malém občerstvení se vydáme přes skaliska směrem na Half moon beach, cesta by měla trvat jen několik pár minut..zde potkáváme dělníky, kteří zde z bambusu a suchých palmových listů staví další restaurace a chatičky k ubytování.
A cesta začíná být peprná, motáme se kolem stezky, která je zarostlá. Občas musíme projít opravdu zarostlou junglí..uvědomujeme si všudypřítomnost zvířat, obzvláště hadů. A tak raději dupeme, tleskáme a sami sobě se smějeme.
Konečně asi po půl hodině potkáváme místňáka, který nám nabízí hulení, zeptáme se ho na cestu.. za pár minut už sedíme na úplně prázdné pláži kde skotačí dva psi. Taky má své kouzlo toto místo..pár bambusových domků za pláží, které obývají usměvavý lidé.
Po malém oddechu a pokochání se vydáváme směrem na Om beach, stezka už je o trochu přehlednější a ejhle před Květuškou černá metr dlouhá hadice. Vystrašila mě mrcha, ale já jí taky a tak rychle odsyčela, ale už se mi těžko šlo přes to místo kde jsem jí viděla. Naštěstí si nás vůbec nevšímala a my s častým tleskáním pokračovali na Om beach, kde jsme si dali sunset spolu s kravkou.
A odtud už jsme si do Gokarny vzali rikšu, protože tam máme připravený dort k vyzvednutí. Čokoládová pochoutka vypadá náramně. Ještě dokoupit svíčky k ozdobení a už za tmy se vracíme do Kudli, opět přes tu překážkovou dráhu. Všichni svítíme na cestu Serjiovi, který cenný dort nese a šikula ho donesl celý až domů.
Narozeninové sezení probíhá na druhé straně pláže v restauraci, kterou vlastní Argentinskoindický pár..má první oslava narozenin v teplíčku na pláži pod palmami..cítím se skvěle, vše je tak harmonický a tak jak má.. hraje nám živá hudba, z pozadí přichází brnkání na struny.
Výborná večeře, po které přichází čokoládovo banánový dortík a zdobí ho několik zapálených svíček..další překvapení jsou dary, které mě srdečně překvapily..prostě pravé narozeniny. Děkuji všem a hlavně rodičům za krásný život..
Dalším krásným zážitkem byl výlet s malým batůžkem na Džogské vodopády, které dosahují výšky 293m a je jich tam hned několik vedle sebe.. úžasný pohled byl jak ze shora při západu slunce..
tak i druhý den ráno když jsme podnikli výpravu dolů do údolí, abychom si tu krásu mohli vychutnat i ze spoda.
Více než tisíc schodů dolů a pak zpět byla pěkná ranní rozcvička.. I když jsou vodopády vzdáleny jen sto kilometrů, cesta trvala čtyři hodiny, dorazili jsme na místo celkem pozdě a tak jsme se rozhodli zůstat přes noc tady. Noční poslech hudby vodopádů s dekorací měsíce bylo úchvatné. Zpáteční cestu do Gokarny jsme si zpestřili autostopem..prostě jsme se vydali na silnici a věděli jsme, že se svezeme opět pikapem na korbě. I přesto, že v Indii tento typ aut není moc vidět a i přes to, že vůbec žádná auta v našem směru nejezdila. Za několik minut projíždí bus tak si ho stopnem, ptáme se na cestu.. jede kamsi jiným směrem, ale prý nám to pomůže..a tak nasedáme…Za 8km vystupujeme v malé vsi, odtud se vydáváme pěšky a užíváme si slunnou procházku krásnou přírodou. Podél silnice míjíme opuštěný motocykl…hmmm, že bychom si ho půjčili, ne jdeme dál. Náhle tam stojí opuštěná rikša, že bychom si půjčili jí. Ani tentokrát jsme si to nelajskli. A co to vidí naše oči v dáli, blíží se k nám pick up…no jo, je to tak, brzdy ječí a my vysmátý nasedáme na korbu bez toho aniž bychom věděli kam nás ty kola dovezou.
Vystupujeme až po 60ti kilometrech. Sotva jsme seskočili, příjíždí malý autobus a my jedeme přímo do Gokarny. To nám to zas pěkně vyšlo.
Asi po 10 dnech opouštíme Kudli a se všemi vlhkými a nasmrádlými věcmi se stěhujeme do Ráje. Uvědomujeme si tu obtížnou cestu z vesnice Balaklan. Tam se svezeme rikšou, jelikož dvouhodinové čekání na nádraží nás přimělo nastoupit do jiného busu, tím jsme se svezli alespoň na křižovatku a pak rikšou kam vede poslední silnice. Zkoušíme se optat lidí kolem, zda je možnost se svézt loďkou na pláž..prý máme smůlu před chvíli rybáři vyrazili na moře, ti by nás vzali..no škoda..tak si ten trek dáme opět s plnou polní..přebrodit říčku po kolena vody a pak už jen do kopce. Funěli jsme jak dva voli..propocený durch..sedřený ramena, byla to fuška. Ale ve chvíli kdy mě po duši pohladil zvuk flétny a naprostý vyzařující klid tohoto místa..jsem se opět cítila báječně. Únava a vyčerpání v mžiku zmizela.
Stan našel opět uplatnění..náš domek tentokrát stojí na plážové zahrádce pod palmami..máme nádherný domov..jednoduchý, ale tak krásný a nabíjející. Tři kozy s dvěmi malými kůzlátky, tři psi s malým štěňátkem v bříšku, tři kluci z Nepálu co tu vaří, tvoří naší rodinu taky..a další 4 turisti. Tři solární panely nám přes den načerpají energii, kterou večer využíváme jako světlo v restauraci. Záchody jsou klasické indické a sprcha je nejlepší co může být. Přirodní pramen přicházející z džungle, která se rozprostírá za námi, dovedený v plastové trubce až sem na zahradu..voda je čistá a tak ji využíváme i jako pitnou.
Čas v Rájí utíká hrozně rychle i když neustále něco děláme a náplň dnů a večerů je různorodá..ale vlastně stejná..jak by se správně v Indii řeklo..same same but different..tohle je nejpoužívanější hláška Indie, která postihne snad každého. včetně nás. V našem malém rodinném počtu tu soužijeme v souladu. Zamilovaný Marc s Anikou,
málomluvný Mathan, který neustále mastí šachy s anglickým čtyřicátníkem Davem. Občas nás navštíví lidičky na kukačku, někteří přespí jednu noc a opět pokračují v cestě. Avšak první víkend tady byl tragický, období před Divali. Což je třídenní svátek, který má význam něco jako u nás Vánoce. Ponuklo místní zbohatlé Indy vyrazit k moři..několik plných loďěk denně..velké grupy lidí, kteří sem přijeli nadělat paseku a zabít pár kuřat. Kvůli takovýmhle turistům naši nepálští kamarádi z kuchyně Ráž, Šamboo a Anil, začali vozit živá kuřata..takže dokud si někdo neobjednal kuřecí pochoutku, toto kvokací stvoření běhalo kolem nás a tvořilo rodinný kruh.
Budiž.. ať si každý jí co chce, ale to, že při procházce po pláži či ze skal kam se ráda chodím kochat pohledem na západ slunce či jen tak na vlny moře, sesbírám X plastových láhví a dalších odpadků..taková lehkomyslnost mě opravdu kaká. Naštěstí to bylo jen pár dnů a takovýhle účastníci zájezdu pominuli. Ráj se vrací do starých kolejí. Samozřejmě s přibývajícími dny přibývá i více backpackerů. Kruh rodiny rozšíří svérázná a suveréní Širi s další Izraelkou Hadas. Doposud jsme hulili lehce..čaras, který jsme si koupili ještě na Kudli. Ale s příjezdem Širi se hulí od rána do noci. Ona to prostě miluje, už si ani nedokáže představit, aby bez tohoto omámení cokoliv udělala. Takže zásob je hromady.
Večery vyplňujeme různými druhy her od kostek po karty a slovní hry..nejpopulárnější je Marcovo Zoo Game…fakt sranda….(každý musí ze sebe vysoukat hlas nějakého zvířete v zoo, a přitom zopakovat všechny ty předešlé skřeky…celkem zajímavé, hlavně když třeba Indové napodobují psa, nebo kterékoliv jiné zvíře. Žijou v jednotě s tolika zvířátkama, ale napodobit je? Je pro ně opravdu obrovský oříšek. Další velmi oblíbenou aktivitou je plácnutí se do písku na pláži, pozorování hvězd. Necháme se konejšit šumem moře a Marcovo ladným brnkáním do strun kytary. Občas přichází i čas rumu, který popíjíme na pláži u ohně. Relaxační pobyt, spousta času na přemýšlení, pochopení pár věcí.. i k naučení novým. Alešek se začal zajímat o šachy, které se tu neustále hrají..jen pozoroval několik partií až pochopil tah figurek a rozvinul své logické myšlení. Začal šachy hrát a i vyhrávat. Já jsem od Širi okoukala tahy jehlicí a začala jsem háčkovat. Baví mě se zabavovat, rozvíjet kreativitu a tvořítkovat. Už mám konečně i nový knoflík u kalhot, který jsem ztratila ještě někde v horách. Pomocí šmirgl papíru a nožíku mi zdobí kokosový knoflík kaďata.
Po pár dnech přichází štěňátko na svět, je jen jedno..Susan to zvládla náramně..vyhrabala si jámu pod obrácenou loďkou a vytvořila tam domov pro to malé velké štěně. Každým dalším dnem je větší a větší..neustále přicuclý k ceckům a dlabe všechno to mlíko samo. Nedočkavě čekáme až to rozlepí ta svá kukadla a zjistíme co to vůbec je. Po třech dnech Sue teprve vylejzá ze své nory, právem vyčerpaná. Nabaští se a rychle maže za svým potomkem. A my všichni zvědavci až po dalších dnech zjištujeme, že ten obtloustlý obřík je holčička..hned pro ní máme jméno..je to prostě Růženka..furt spí a nebo jí.
Jsou jí dva týdny a stále se jí nechce z úkrytu ven..alespoň, že jsem jí viděla rozlepit ty její korálky před tím než zítra odjedeme. To bylo tak úžasný..chvíli sem jí pozorovala, najednou otevřela jen jedno očko a vykuleně zýrala na mě..pak přidala i druhé, chvíli mrkala a mžourala..sláva! Tak tohle je ten Svět? No není to nádhera se narodit v Ráji??? J
Zítra, jsme již definitivně rozhodnutý pláž opustit. Už o tom mluvíme pár dnů a furt to odkládáme na zítra..asi sem opět někdo položil magnet..už si z nás dělají srandu a nevěří nám. Avšak my je ráno nemile překvapíme, balíme si těch pět švestek co nosíme na zádech. Vše kompletně zabalený, krosny připravený..chceme jet až posledním busem v 5 do Gokarny, kde přespíme a brzy ráno šup do všemi obdivovaného Hampi. Jenže co se nestalo…užíváme si posledních krásných chvil ve vlnách, na pláži a prostě tohle magické místo nás nechce pustit. Už v poledne víme, že se odjezd opět odsouvá.. ale všechny zatím necháváme v tom, že odjíždíme. Při západu slunce se vracíme z Mudli restaurace, opět dvouhodinový zásek na Carromu..ta hra nás prostě baví a s přibývajícím cvrkáním jsme oba lepší a lepší..škoda jen, že to je tak velká dřevěná deska..hned bychom si to jinak koupili a tahali se s dalším krámem. Vždyt každej teď už taháme pouhých 30kilo! Za šera opět rozkládáme stan a jsme zase doma..rodina si neodpustí trefné poznámky, ale jede se dál na vlně ala RÁJ.
A tak plynul čas, jak jsem již psala, člověk nemá absolutně přehled o čase, neví kolik je hodin, natož jaký je den či datum..čas se odhadoval dle slunka a dny podle počtu návštěvníků na pláži. Vnímala jsem jen snídani a pak už jen západ slunce,
není divu, že od našeho tréninkového balení opět uplynulo 14 dní. Během, kterých jsme zažili oslavu Davidovo narozenin
a potkali spoustu nových a zajímavých lidí, včetně češky Jany a jejího venezuelského přítele Alexe. Jana zprvu neuměla ani česky..při prvním setkání s Alešem, na něho pohlédla a řekla : „ Ty češka?“ Aleš znejistil a nebyl si jistý zda opravdu má to dočinění s Čechem. Alex pochází z Caracasu (tak to se taky hodí) a vypadá jak mladší kopie Anthonyho Banderesa. Potkali se asi před měsícem na sběru vinné révy ve Francii a stihli se už na Half moon pláži vzít…oddal je svatý muž Baba.
Baba v oranžovém obalení lungami a dřevěnou holí v ruce často navštěvoval i Paradise beach. Je to takový blázen, ale tak krásně bláznivý..a rád si dělal blázny i z lidí kolem. Žije někde v jeskyni u Gokarny, nemá kromě svého oblečení vůbec nic.. „Baba“ svatí muži se totálně vzdají veškerých materiálních statků a žijí jen z toho kdo jim co dá. V Indii je to jedno z nejvyšších duchovních dosažení.. Jeho návštěva byla vždy srandovní, tančil, zpíval..jeho texty byly taky zajímavý „ Washing machine..vrrr..washing machine“ a nebo vždy kydal hrozný hovna..ale lidi ho mají rádi. Moje první setkání s tímto Babou. Chodil okolo mě a různě mi čaroval nad hlavou rukama..zas u toho něco mektal..pak si sedl, odhrnul mi vlasy a koukal mi na uši, že prý jsou mini jako má moje mamča..pak sjel očima na má chodidla a dostal velký záchvat smíchu. Nechápala jsem a tak se ho ptám co je? Chce mi něco říct, ale opět se zadívá a rozesměje se..musíme se taky smát..Na Aleška jen vážně pohlédne a pokyvuje si hlavou.
Další postava, která nás častokrát pobavila, je majitel této pláže. Pohodový Maldev s jednoduchou a přeměkčenou angličtinou, rád popíjí (každý den) Old Monk chutný indický rum a hraje šachy. Na to že jeho anglická slovní zásoba sčítá tak 50 slov je ukecanej a vystačí mu to k běžné konverzaci, se kterou nás opravdu baví. Skládá je do vtipných formulací. Jen pro příklad, dva nový návštěvnici chtěli přespat na pláži a tak ho poprosili o dvě matrace. Maldev nebyl proti, ale pak se zamyslel a říká: „Maybe raining tonight..after matrace wet..wet..“ ti dva odvětí : „No problem, vrátíme se zpět pod střechu“ ..Maldev..yee problem coming..your body coming..but matrace no coming“ :) a mnoho dalších..při jedné rozprávce mu říkáme, že bychom se sem jednou vrátili a on na to..že každej slibuje, že se vrátí a pak mu zvoní telefon a hlas říká: „ Money problem, visa problem, health problem, girlfriend problem!“
Jeden večer se immervere zhulená Širi rozhodla přidat ke svému THC v krvi i alkohol a otevřela svou litrovou Absolute Vodku, kterou přitáhla až z Izraele..této zábavy se zúčastnil jen Aleš, Anika a Marc..no vypadali pěkně..kopali jednoho panáka za druhým a samozřejmě se to prokládalo špekama. Zpocená Širi měla úsměv od ucha k uchu a byla naladěná na vlně přátelství a pohody. Dala si pár partií šach s Maldevem, který pro změnu byl na vlně rumu a sem tam ochutnal vodku, která mu moc nejela. No opět sranda to pozorovat. Širi byla ráda, že vůbec hraje a přesto ho několikrát porazila a to asi po 9ti tahách dostal šach mat aniž by to měla v úmyslu prostě jen popostrčila figurku..Maldev nevěřícně vrtí hlavou a říká: „Waiting, waiting“ a upře svůj pohled na černobílou desku a zkouší v tom najít systém a chybu.. po pár minutách to vzdá a chce hrát novou hru. Širu mu na to říká : „Maldev, drink absolute vodka..full power coming..after good coming“
Mimo jiných kalbiček byla obzvláště zajímavá jedna u ohně na pláži. Skupinka 5 švédských kluků hrála na zvláštní nástroj, jméno už si nepamatuju, ale popsala bych to jako 10xvětší lesní roh.. bambusová dlouhá trubka, vydávala krásné zvuky, které doprovázely bubínky a další netradiční nástroj. Který si sebou na cestách vozí ruský Vadim. Vypadá to jako cimbály, tento nástroj se 72mi strunami pochází z Iránu. Tenhle úžasný orchestr doplňuje pohled na fire show. Alex s Dorou a hlavně lesbická Katha si to dává..dělá to už šest let a má i skvělou choreografii..zapálené klacky či vějíře nebo řetězy si lehce přehazuje a tančí u toho.. Pohodová atmosféra, hluboké konverzace o tom či onom…Pascal jeden ze Švédů, již motající se, obchází lidi kolem ohně a cosi nabízí z papírku..Ptám se co to je? Prý Ketamin..neznám..vyptávám se..ozkouším..
Den našeho odjezdu nastal..je pondělí 20.11. a my jsme se koněčně dokopali se ráje vzdát a začít trochu pracovat..no moment to bych nám zas moc křivdila..i během pobytu na pláži jsme sem tam podnikli výlet do Gokarny a byli jsme v práci..zařídili jsme si víza do Austrálie a obeslali pár kontaktů ohledně práce a infa. Hlavně největší oříšek bylo obvolávání několika Evropských ambasád kvůli notářskému razítku, které potřebujeme.
Loučení s tímto krásným místem a lidmi nebylo lehké..běhal mi mráz po těle a i pro ostatní to nebyla jednoduchá chvíle..nýbrž smutná. Jenže s každým koncem přichází nový začátek a tak odhodlaně opouštíme Paradise Beach. V Gokarně máme konečně přislíbené razítko od jednoho právníka, po dvou dnech, které strávíme v této krásné vesnici ho slavnostně dostáváme.. Na ulici potkáváme Aniku s Marcem..oznamují nám big party dnes večer..prý good coming.. Leroy má 40té narozeniny..tato mystická postava (každý den o něm mluvili, zítra přijede Leroy a on furt nikde) mi zprvu moc nesedl, za prvé má hrozné oči a za druhé tak jak se zachoval první den, jsem s ním moc nechtěla být v kontaktu. Ale proč se nejet znovu podívat do ráje a dát si párty..když už práci máme hotovou.
Takže jedem, zabalíme si jen malý batůžek a sítě ve kterých přenocujeme. Velký šok pro všechny..Jsme zpět kamarádi..jen jsme zmeškali dort a ohňostroj, který oslavencovi přichystali. Nevadí. Přisedáme si do kruhu u ohně. Nálada je v plném proudu..Leroy už je opět omámený ketaminem a nahatý pobíhá všude kolem. Popřejeme mu vše nejlepší a náš dárek kinder vejce ho moc potěší ..dělá zase pitominy jako, že si holí své chlupy na přirození ohněm..nebo plácá svým údem obnažený zadek Fiony..a pobouzí všechny, aby zahodili své oblečení..protože má narozeniny a když se člověk narodí je nahej. Polovina osazenstva své šatstvo odhodí ať už svobodně či Leroyovo pomocí..jeden nováček se nechtěl svléknout.. tak mu přikrčený blázen šermoval pinďourem před obličejem a říká mu: „Aspoň malou pusinku“ no úlet..u ohně poskakuje několik naháčů.. Pak se všichni naháči s indiánským pokřikem rozeběhneme do vln moře a skotačíme tam..vijeme na plně svítící měsíc..a užíváme si to bláznovství..
Zpět u ohně se ohříváme, ve vodě byla celkem kosa..rozdováděný oslavenec každého obejde s pytlíkem v ruce a v našich nosech končí bílý prášek…lucky dip..každý si nabere kolik chce aniž by viděl jaké množství pozře.. vzala si i Anika.. tentokrát to začne působit rychle a překvapivě jinak..fuuuuj točí se mi celej svět..vše má jiné rozmezí..buď je to příliš blízko či moc daleko..to samé hlasy, zvuky, barvy..musím sebou okamžitě plácnou do písku a vše jen pozorovat z ležící polohy..když si sednu, příjde nával a mé tělo se toho chce zbavit..takže tam hodím dvakrát pěknou šavli..no aspoň mi je o něco lépe..a už vím, že Ketamin už nikdy více..
Ráno se ještě trochu vzpamatováváme z opojení a užíváme si posledního (pro tentokrát) pobytu v ráji..odpoledne ho opouštíme a vracíme se do svého pokojíčku v Gokarně..Tam si bookneme lístky na zítřejší bus do Bengaluru..