Uttarakhand
61. - 67. den – TAK JDE ČAS V RISHIKESHI
Už od Haridwaru chčije a chčije. V Rishikeshi nás vítá pěkný monzumový deštík. Ukecáme si cenu a necháme se odvézt vikramem (větší bráška autorikši) do hotelu.
Nebe je kompletně černé a tečou z něho provazy vody..však tady už má být minimálně tři týdny po monzumech. Počkáme a uvidíme zda se to vyjasní. Ubytováváme se v komplexu Swiss cottages, které je položené v klidu lesa s nádherným výhledem na posvátnou řeku Gangu.
Z terásky před pokojem, můžeme vidět jak si voda pohrává s Indií. I tady jsou malé zkázy po vodě, určitě ne tak tragické jako v Ladákhu, či v Pakistánu a Číně. Ale domy, krámky, hotely položené v blízkosti rozvodněné Gangy se máchají po půl pásu ve vodě. Řeka má zvláštně hnědou barvu a neuvěřitelně silný proud.
Druhý den jakby smet..stále prší. Zevlujeme mezi teráskou a příjemnou restaurací opodál. Krásnou energii s atmosférou, doplňuje výborné, relativně levné jídlo a korunku tomu všemu dodává stále usměvavý personál. Jsou velmi přátelský a ví jak by práce číšníka měla probíhat se vším všudy..Potkáváme první takovou restauraci v Indii, nadměrná spokojenost. Po 60ti dnech si objednávám maso, kuřecí prso s hranolkami a zeleninou. Náramná žvanda!
Další den nás čeká překvapení..obloha je protrhaná a sem tam vysvitne slunko, které má okamžitě sílu. Čas na vyprání prádla.Vlhko a teplo, jsme v sekundě mokrý. Na terásce s poslechem místní relaxační hudby si vychutnávám sušené meruňky od paní domácí z Lehu. Po levé straně si všimnu opice, která je již na balkoně. Z pokoje si vezmu foťák a chci si udělat pár fotek. Ta opice je nějaká zmrzačená, když jí tak pozoruji zprava mi na stůl skočí další potvora. V mžiku přeskakuje zábradlí i s mými meruňkami. Mrcha, stejně se jí celé rozsypaly. Furt tak na sebe obě počumujeme, pár skřeky a posunky jí posílám do pryč. Jak kdyby opice rozuměla a začala být agresivní. Skákala a pěstmi bušila do střechy, rychle budím Aleška, který mi přibíhá na pomoc. Ta drzounka se opovážila přeskočit zábradlí a pokusit se o další krádež ještě dvakrát.
S vyceněnými zuby, drsným výrazem a divnými skřeky chtěla vzít vařič a hrnky. Podávám Alešovi zbraně na boj, pepřák a trekovou hůlku. Já mezitím v jeho obraně uklízím všechny věci z terásky. Válka s opicí trvala asi 5minut než pochopila, že tento rajon je náš.
Procházka do města, přechod přes most,
který je jen pro pěší, je plný opic, polehávajících kravek a motorkářů.
Po dnešním setkání mám celkem respekt z těch malých potvor
..a i tady opět ukázaly svou agresivitu. Naštěstí místní pán nám pomohl a opice se zdekovala. Městečko je to pěkné, údolíčko kde se klikatí široká řeka obklopené zelenými stráněmi.
Řeku protínají dva závěsné mosty (jen pro pěší) Ram Jhula a Lakshman Jhula. Je zde plno ashrámů.
Většina návštěvníků sem přijíždí, protože se chtějí něco nového dozvědět o józe a spiritualitě a nebo jen chtějí žít či si zameditovat v aschrámu. Aktivit se můžete zúčastnit tak dlouho dokud budete dodržovat jejich přísná pravidla, avšak je od vás očekávaný nějaký dar. Ale my jsme našli jen ashrámy, ve kterých se již platí. Nejznámější je Mahariší (v současné době je opuštěný), který v roce 1968 navštívili všichni 4 členové Beatles i se svými manželkami. Napsali zde celou řadu písní, které vyšly na jejich Bílém dvojalbu. Leč zvěsti o Maharishiho lačnosti po penězích a jeho nevhodném chování k ženám, všechny členy skupiny znechutili. John Lennon o něm později zpíval „Udělal si blázna z každého“
Rishikesh je považován za hlavní město jógy na celém světě, tudíž je magnetem pro zájemce o duchovní růst a spousty „sadhuů“ nebo-li svatých mužů, kteří se vydali na duchovní stezku bez materialistických statků. Nicméně v oranžových rouchách se již od pradávna schovávají osoby hledané zákonem či líní žebráci, kteří umějí jenom zatřást mističkou, když kolem nich procházíte. Město je jich plné, všichni jsou spojeni s bohem a chybí jim krůček od osvícení.
Nejvíce nás rozesměje, když si na svatého hraje malý klučina. My už máme vymyšlené krásné odpovědi na jejich žádosti o peníze. Před tím jsem je posílala pracovat..nebo vždy je obdarovala sušenkami, nikdy penězi..nebo jsme si z nich dělali srandu, natahovali jsme stejně ruce či si je strkali k puse jako, že máme též hlad. Ale tohle na ně neplatí. Jednou jim Alešek ukázal krávu a že když mají hlad tak jí mají kuchnout a pořádně se najíst. Zírali jak vejři a když ukázal podříznutí jejich posvátné kravky úplně se zhrozili a utekli. Dále je strašíme tím, že to Bůh všechno vidí, a že tímto stylem nepůjdou do nebe..a jejich karmické životy budou stále kolovat..nečeká je nirvána..protože si neváží své matky země a nemyslí na budoucí generace, protože se chovají jako dobytci a zahodí sebemenší odpad lehkomyslně na zem. A že se budou stále vracet v budoucích životech, aby to tady uklidili..A ještě, že podvádí a lžou a to bůh taky trestá... Civí jak bacily do lékárny.
Dále by se toto město dalo považovat za druhé hlavní město Izraele..těch Žiďáků je tady až příliš..chrochtá to..neumí to pozdravit a jsou absolutně nekamarádský a nevychovaní. Získáváme na ně celkem averzi a můj milovaný si po pár dnech nechtěného soužití s nimi, nedokáže odpustit pár hnusných narážek. I já, která neuznávám xenofobii a rasismus se občas vzteknu a jsem překvapená, že se tento národ opravdu chová nadřazeně a povýšeně nad kohokoliv jiného a i mezi sebou. Chovají se úplně stejně jako tenkrát pan Hitler, už jenom jak se chovají ke Gaze. Jak jí okupují a zakazují dovážet různé věci jako třeba čokoládu..Proč by lidi v Gaze nemohli jíst čokoládu??? Nehledě na to, že toto území, které teď obývají jim vlastně vůbec nepatří a žiďáci si v muslimském obklopení hrají na majitele Jeruzalému. Je jich tady taková spousta, že nás zajímalo jaká je jejich populace. Na internetu se dozvídáme, že pouhých 6 milionů. Milion jich bude v Indii, dva budou v armádě, (což byla také pro mě novinka vojnu mají povinou i holky) no a zbytek tvoří asi staříci.
Rishikesh je též město marihuany a hashishe. Spousta krásných, pohodlných chilloutků podél pobřeží Gangy přímo vyzívají backpackery k odpálení dýmky. I my jsme se sem rádi uchylovali a schovali jak už před slunkem tak před hlukem z ulic.
Pohled na proud řeky s osvěžujícím lassiem (našlehané mléko s různými ovocnými příchutěmi) a hlavně jsme vyčůraní Češi.
Po zjištění wifi tu trávíme několik dlouhých hodin na internetu zdarma, které posloužily abychom naše stránky alespoň trochu po 2 měsících zaktualizovali.
Potkali jsme další české cestovatele Petru a Petra, kteří bydleli v protějším hotelu a měli stejnou trasu kam se z Rishikeshe chtěli vydat. Strávili jsme spolu dva dny a příjemně se s nimi pobavili. Jeden lazy den jsme v restauraci potkali párek slováků, udržování československých vztahů a přátelství probíhalo několik hodin na jedné z terásek.
Sice monzum polevil a dny byli víceméně slunečné. Můžeme i vidět místní pláže, které byly předtím kompletně pod vodou. Hladina Gangy klesla minimálně o 3 metry. I když občas ještě sprchlo, jednou nás po cestě do města zastihl takový lehký deštík.
Cesta na sever do zelených Himalájí je stále uzavřena, chtěli jsme společně s Peťuláky navštívit údolí květin, které je v tomto období plné pestrobarevných rozkvetlých kytiček. Celý týden jsme čekali a doufali, že to brzy odklidí a cestu zprůjezdní. Ale marně, po 7mi dnech to vzdáváme a opouštíme huličské město bez toho, aniž bychom si zde zakouřili. Busem se přesuneme do Haridwaru odkud si bookneme noční vlak do posvátného Varanásí. Koupení místenky opět probíhalo komplikovaně, už to vypadalo, že budeme muset přespat na vlakáčí..ale štěstí stojí při nás a my se opět přesouváme sleeprem dalších 800km na jihovýchod a do dalšího státu Uttar Pradesh.